Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jindřich Konečný

Vyučil se nástrojařem a v této profesi působil až do roku 1990. Mezitím ovšem navíc vystudoval i strojní průmyslovou školu, jazykovou školu, gymnázium, v letech 1965 – 1968 i Večerní univerzitu marxismu-leninismu (prý z recese, nikdy nebyl členem KSČ) a roku 1985 absolvoval obor filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako básník: sbírky Antiskepse (1981), Nápadíky aj. Publikoval v denním tisku, byl autorem aforismů a antologií Melodie (Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň, 1991), Milostné mosty (Plzeň, 1992) a Nezabolí jazyk od dobrého slova (Praha, 2005). Jeho synem byl básník Tomáš Konečný (1976 – 2004).

kv_listopad89_arch_denik-320-16x9.jpg

Za komunistického režimu byl disidentem. Podílel se na pašování knih, byl členem koordinačního výboru HOS i Nezávislého mírového sdružení. Byl spolupracovníkem Jiřího Pelikána a Pavla Tigrida. Státní bezpečnost ho obvinila z napojení na exilové centrály a byl odsouzen na dva roky vězení (odseděl si jeden rok na přelomu let 1983 – 1984. Opakovaně pak byl zatýkán preventivně před oslavami státních svátků. V říjnu 1989 patřil k organizátorům prvních protirežimních demonstrací před hlavní poštou v Karlových Varech. Pak patřil mezi hlavní organizátory vzniku Občanského fóra v tomto městě.

573964-image-1502351613.32214.jpg

Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník-nástrojař ZEZ Praha – závod Stará Role, bytem Horní Blatná.

V prosinci 1989 byl prvním předsedou nově založené organizace ČSSD v Karlových Varech. Avšak hned po prvním sjezdu sociální demokracie v roce 1990 poté, co byl předsedou strany zvolen její exilový představitel doktor Horák spolu s Rudolfem Baťkem sociální demokracii opustil. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 46 – Karlovy Vary, Západočeský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990.  Po rozpadu Občanského fóra přešel do parlamentního klubu Občanského hnutí a později byl členem strany Svobodní demokraté Jiřího Dienstbiera. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.

Pracoval pak v letech 1992 – 1995 na ministerstvu zahraničních věcí. Později jako zaměstnanec celní správy. Na sklonku života ho velmi zasáhla smrt syna Tomáše. Zemřel na infarkt v roce 2009 po kratší hospitalizaci v plzeňské fakultní nemocnici, kam byl převezen po náhlé srdeční nevolnosti.

konda.jpg